Brighton

Vždy bylo mým snem podívat se do Anglie a proto když se mě můj kamarád Fabrizio, který se sem přestěhoval za prací, zeptal, kdy ho navštívím, rozhodla jsem se pro Vánoční prázdniny. Strávit 3 týdny v Anglii. Aaaaah.
Co mi ještě hodně pomohlo v rozhodování byla letenka za 10 euro!!!
Zařídila jsem si všechny věci a v pátek 18.12 vyrazila na cestu.
Předtím jsme ještě u mě doma uspořádali rozlučkovou večeři s Dedem a Domčou, tak jsem toho ani moc nenaspala, vlastně jen 1 hoďku, ale o tom plánuji ještě samostatný post.
Koupila jsem si let z Milána. Už když jsem tam byla, tak sem si říkala, jak to bude super. Krásný město, projdu si to tam a ráno poletím.
Nakonec jsem se ale rozhodla jet rovnou na letiště, protože letadlo odlítalo v 6:30 a než bych se tam takhle brzo ráno dostala....
V 19:30 jsme vyjeli bla bla carem, cesta byla v pohodě. Spíš sem spala, byla jsem dost vyřízená...
Nechal mě na zastávce Lambrate. Musela jsem projít vlakovým nádražím, což v 11 v noci není úplně sranda, ale pak už jsem byla v metru, a to bylo o trochu lepší. Měla jsem půl hodiny na to dojet na Porta Garibaldi, což bylo asi 6 zastávek od sebe. Ve 23:30 jel totiž poslední vlak na letiště Malpensa. Bohužel jsem jela opačným směrem :D Ale brzo jsem si toho všimla a hned vystoupila a počkala na správné metro. Poté jsem následovala šipky, abych našla vlak. Zbývalo asi 10 min, tak už jsem začínala být nervózní. Rychle jsem koupila nějaký lístek a šla se podívat, odkud vlak přesně odjíždí. Bohužel to tam nebylo napsané. Začala jsem trochu šílet a ptát se okolních lidí, ale taky moc nevěděli. Pak jsem narazila na dvě, vždy mladá holka s mámou které taky čekaly na stejný vlak. Zbývaly asi 3 minuty do odjezdu a pořád jsme nevěděly odkud..Naštěstí se vedle nás ocitl italský pár, který jakmile zaznělo hlášení nás všechny zburcoval a my se vydaly na hromadný běh na nástupiště 13. Stihly jsme to, tak jsem byla mega vděčná.
Dorazila jsem na Malpensu asi v 00:30. Měla jsem 4 hodiny času, tak jsem se uvelebila na židli a pokoušela se vše trochu dospat, ale moc mi to nešlo...Čas ubíhal hrozně pomalu, ale nějak jsem to přežila...
Ve 4:30 otevřeli check-in, tak jsem se zbavila aspoň kufru a hned vyrazila na odbavování a ke gatům. Všechno jsem v pohodě našla, což je u mě dost nezvyklý.
A za hoďku už nastupovala do letadla. Cesta proběhla asi v pohodě, celou jsem ji prospinkala. Probudila jsem se těsně před přistáním a výhled byl teda krásnej.
Dorazila jsem na letiště Standstead, který je asi hodinu od Londýna. Dorazila jsem ke kontrole pasů, kde jsem schytala příjemýho černouška, tak to bylo milé přivítání :)
Pak už jsem čekala jen, až mi přijede kufr, což mě taky stálo pár minut nervů. Měla jsem už koupený lístek na autobus do Londýna, který odjížděl v 9:00. Bylo 8:45 a kufry pořád nikde, nebyl vypsaný ani pás, na který přijedou. Nakonec jsem ale vše stihla a nastoupila do busu, který nás odvezl na jiné autobusové nádraží, kde čekal správný bus, který nás odveze na Victoria London.
Po cestě jsem se kochala výhledem. Už jen z busu jsem obdivovala krásné domy a viděla TOwer Bridge a London Eye.
Chvíli mi trvalo než jsem našla vlakové nádrží (předtím jsem se nějakou záhadou ocitla v nákupním centru). Ale nestačila jsem se divit. V životě jsem neviděla krásnější vlakové nádraží, když bych to měla srovnat s naším Hlavákem, tak se mi z toho chce brečet....
Lístek na vlak už jsem si koupila v Itálii a dostala jsem jen nějaký kód. Nevěděla jsem tedy, ja kto správně použít, tak jsem se radši zeptala nějakých kolemjdoucích žen. Pomohly mi a ještě popřály hezké Vánoce :) Pak už jsem jen našla vlak a mohla vyrazit do Brightonu.
Chvíli jsem čekala a pak se objevil Fabrizio. Jeli jsme k nim domu, kde jsem se seznámila i s jeho spolubydlícím Dariem. Oni pak večer museli do práce, a tak jsem měla celý byt pro sebe.

Další den když kluci ještě spali, jsem se rozhodla vyrazit do města. Britská architektura je něco tak krásnýho, Bála jsem se že se klasicky ztratím, tak jsem radši šla jen rovně. Samozřejmě jsem nemohla vynechat Primark. :) Dorazila jsem i k nejvýznamnější památce Royal complex. Jelikož už byla tma, bylo všechno krásně osvícené. Nádhera.
Ještě jsem zaskočila k Brighton Eye a vyrazila pomalu domů. Kluci zase měli noční a tak jsem měla svojí pohodičku :)

7.10.2015

Dneska klasickej den v laborce s Italama. Měla jsem přijít na 9:30 a jen jsem koukala, jak se co dělá, abych se seznámila s laboratoří. Oni si tu asi myslí, že my v Praze laborky nemáme J) Ale nic jsem nenamítala, protože aspoň tam nemusím být celý den, ale třeba jen 2-3 hoďky.

Už dříve mi přes couchsurfing napsal jeden Slovák, Kuba, který tu žije v San Marinu. Na dnešek jsme se domluvili, že za mnou přijede. Těšila jsem se na změnu protože všude jsou tu logicky jen Italové…

Chvíli trvalo, než jsme se u Arca našli, ale nakonec se zadařilo. Moc jsme nevěděli kam jít, ale jelikož bylo hezký počasí a docela teplo, vyrazili jsme k moři. Na tomhle místě jsem ještě nebyla a bylo to tam fakt krásný. Škoda, že už to není na koupání. Chvíli jsme povídali, udělali nějaký fotky a pak si dali ještě pizzu, protože jsme začínali mít oba hlad. Pak, ani nevím jak, jsme se rozhodli, že pojedeme do toho obchodního centra Le Befane. Je fakt, že jsem říkala, že bych se na zimu chtěla poohlídnout po nějakých botách, tak možná proto. Kuba mě vzal do nějakýho obchodu, kde je nemají tak drahé. Ale ještě tam asi neměli úplně zimní kolekci. Ale i tak bych si tam vybrala J) Pak jsme se ještě stavili do velkýho Conadu, což je něco jako Tesco. A tam jsem si teda nakoupila! Našla jsem tam dokonce i cous cous, tak jsem byla šťastná. Cenově je to teda dražší, což mě tu dohání k šílenství. Lepší je nepřepočítávat…. Ještě jsem tam našla kilovku kondiciionéru na vlasy a nebyla ani drahá. Asi za 3 éčka. Tak tu sem tam nemohla nechat… Koupila jsem i ananas, banány, jablka, rajčata, mozzarelly, maso, ovesné vločky…. Přece jenom, kdybych pořád měla jíst pizzu a pastu, tak se asi zblázním.

Pak jsme se ještě stavili na zmrzlinu. Dala jsem si klasicky bacio a čokoládu. Měla tam být i nutela, ale na tu asi paní zapomněla. I tak to ale bylo mega dobrý.

Pak už jsme jen jeli domů, byla jsem ověšená conadskými taškami a Kuba mi ještě věnoval flašku vody. Piju tady totiž normálně tu z kohoutku. On pracuje v nějaké firmě, která sleduje obsah vody v San Marinu a okolí a varoval mě před bakteriema, které v ní jsou. Stejně ji piju…

6.10.2015

Ráno jsem se tak nějak probrala, udělala ze sebe člověka a vyrazila do laborky. Samozřejmě jsem nestíhala, ale nějakou záhadou jsem přišla docela včas. Andrea ještě něco řešil, tak jsem stejně čekala asi 15 min. Pak mě vzal do laborky. Mým dnešním úkolem bylo sledovat ostatní holky, jak pracují, abych se postupně seznámila s laboratoří. Nejdřív jsem tak stála uprostřed a pořádně nevěděla, co mám dělat. Pak se mě ale ujaly ty dvě diplomantky, který jsou vážně moc hodný a milý. Vzaly mě k autoklávu, abychom vysterilizovaly nářadí. Potom jsme ještě dělaly spektrofotometrii a Agnesi se mi snažila vysvětlit co znamenají ty tabulky. No snad jsem něco trochu pochopila. Holky pak šly na oběd a já ještě chvíli zůstala s Letízií. Dovyplnily jsme ještě nějaké dokumenty a potom mi vysvětlila, jak se kultivují buňky, na kterých budu pracovat. Jak se připravuje médium, aby mohly růst a vše. To totiž budeme dělat zítra. Pak mi ještě udělala fotokopie těch postupů, abych je taky měla, což mi přijde úplně super.

No a pak naštěstí, jak jsem doufala, mě propustila domů. Jsem i nějaká nachcíplá, tak mi nebylo úplně dobře, a tohle mi přišlo vhod. Doma jsem zalehla na hoďku, pak jsem měla sraz s kuchařem Danillem.

Měla jsem klasicky zpoždění, ale on tam už byl. Vypadal docela v pohodě, takovej normální milej kluk. Vzal mě kousek k moři, do jedný kavárny. Nejdřív jsem si dala čaj s mátou a on nějakej dezert s bílou čokoládou a kávou, ten byl moc dobrej! No a tím mi udělal samozřejmě chutě, tak jsem si ještě objednala čokoládu s banánem. K tomu nám ještě přinesli nějaký dezertíky. No docela jsem se i najedla. Bylo to fajn odpoledne, i když jsem se necítila úplně fit. Pak mě Danillo odvezl domů a slíbil, že mě naučí uvařit nějaké italské jídlo, tak jsem zvědavá J

5.10.2015

Dneska byl první den mojí školy. Už včera jsem radši napsala profesorovi, jestli si mám vzít s sebou nějaké věci. Napsal že rozhodně ne, že se jenom seznámíme. Měla jsem přijít v 10. Jelikož mi ještě v Ufficio internazionale nedali ve čtvrtek studentskou kartičku, stavila jsem se ještě před tím tam. V deset jsem teda naklusala na Corso d´Augusto 237 – Dipartamento di qualitá della vitá. Bylo to ve třetím patře. Chvíli mi trvalo, než jsem to našla a jelikož nešel výtah, vyběhla jsem ty schody, takže jsem pak před kanceláří Andrea Tarozzi musela ještě chvíli čekat, abych se vydýchala a nebyla tak uřícená. No stejně jsem byla. Dvěře byly skleněné a tak mě hned zahlídla mladá holka a později jsem viděla i profesora. Seznámili jsme se. Ta dívka je jeho doktorandka Letizia, která je neskutečně milá a hodná. A Andrea byl taky moc fajn. Dokonce mi nabídl, že můžeme někdy jet do Bologni, že mi ukáže campusy, muzea a tak. Tak jsem zvědavá. Nejdřív mi Letizia ukázala všechny laborky, přístroje, zkrátka kde co je. Při té příležitosti jsem se ještě seznámila se dvěma Italkama, které pracují na svých diplomkách, jsou tedy stejně staré jako já. Vypadaly docela fajn. Pak jsme se s Letízií vrátily. Andrea měl ještě práci, tak nás poslal vyřešit zásady bezpečnosti, podepsat papíry. Tam jsem se seznámila s technikem Simonem a později i Paolem. Pak už jen zbývalo pokecat s profesorem, který mi vysvětlil co budu dělat, řešili jsme ještě nějaké dokumenty. Potom mi i radil jak ušetřit na jídle J No prostě vracela jsem se celkem nadšená. A hlavně brzo.

Na odpoledne Marco přichystal program, a to výlet do vedlejší vesnice Riccione. Původně jsme měli jet do obchodního centra Le befane, ale nakonec jsme se rozhodli pro Riccione. Prý je tam nějaká slavná ulice. Když jsem ji ale viděla, nebyla tak velká, jak jsem čekala. A hlavně tam byly jen obchody typu Gucci, Prada, … prostě něco jako u nás Pařížská. Pak jsme ještě zašli na chvíli k moři, ale nebylo moc hezký….

Po cestě zpátky jsme se ještě stavili v drogerii, kde jsem se trochu vyřádila a v Conadu na nákup jídla. Marco měl v plánu vařit večeři, tak jsme ještě sjeli pro láhev vína. Protože to co jsem koupila v San Marinu prý nejsou vína. (Ale mně chutnají). Byla jsem zvědavá, co to bude za kuchařský umění. Nakonec jsme měli mozzarellu, rajčata, nějakou zvláštní šunku a rukolu. Ale snaha se oceňuje. Ještě jsem pro ilustraci přidala foto italského odkapávače.

Pak mi ještě napsal Davide, že jeho kamarádka pozítří odjíždí pracovat do Londýna a že dneska bude mít rozlučku. Původně jsem nechtěla jít, ale nakonec jsem šla…Odjížděla jsem z domu už trochu přiopilá, protože jsme vypili tu flašku vína. U Davideho jsem si dala ještě 2 piva a stačilo….Pak už jsem ani moc nevnímala, co italové říkají. Chvíli jsem se bavila s tou kamarádkou a pak jsme dostala mega hlad. Tak mi Davide udělal piadinu, která ale byla docela hnusná. Navíc mi začínalo výt trochu špatně. Ale věděla jsem, že ji musím sníst, abych zahnala ten alkohol. No jedla jsem ji asi 2 hodiny a všichni se smáli, že Davide udělal hnusnou piadinu a že to jim dlouho. Ale když jsem ji snědla, cítila jsem se mnohem líp. Navíc už taky byly asi 2 v noci. Všichni jsme se rozloučili a šli spát. Snad se Kristýně bude v Londýně líbit.

A zapomněla jsem na velké pozitivum dneška. Zítra mám být v laborce až v 11.

3.10.2015

Probudila jsem se asi v půl dvanáctý, venku bylo krásně. Svítilo slunce a bylo teploučko. Konečně!! Chvíli jsem si to užívala a pak jsem si řekla, že musím aspoň ven, dokud je takhle hezky. 

Asi ve 12:30 mi ale napsala Dominika, že se jede do San Marina na výlet. Ona nejela, jelikož byla nemocná a jely jenom jedna Slovena a Ruska. Tak jsem nejdřív nevěděla, jestli se připojit, ale nakonec jsem s nima jela. Klasicky jsem nestíhala, tak mě Marco odvezl na nádraží, ale holky měly taky zpoždění, tak nám autobus ujel. Chvíli taky trvalo, než jsme se s holkama našly, ale hlavně že jsme se našly.

Seznámily jsme se, byly moc sympatický, a jelikož nám další bus jel za hodinu, zašly jsme si koupit ještě něco k jídlu. Mezi sebou jsme mluvily anglicky, což mi připadalo hrozně divný. Mluvit anglicky se Slovenkou, ale ok. Pak jsme se přesunuly znovu na nádraží a vyrazily na cestu.

Když jsme přijížděly do San Marina, nestačily jsme se divit (i když myslím, že už jsem tam jednou byla). Bylo to tam hrozně krásný. Město je na kopci, tak jsme pořád pokračovaly výš a výš, podle mapy, kterou jsme si vzaly. Ještě jsme se zastavily pro kafe a gelato a občas koukly do nějakýho toho obchodu. Měly jich tam docela dost a holky chtěly nakupovat. Výhled shora byl krásnej. A pokaždý, když jsme se znovu podívaly, byl trochu jiný. Prostě nádhera, ale více asi řeknou fotky (až je teda budu mít). V San Marinu taky bydlí jeden kluk, se kterým jsem se seznámila přes Couchsurfing, Slovák, tak jsem mu psala, že tam jedeme, bohužel spal…Po tom co jsme prošly město, jsme se vydaly zpátky. Po cestě nás zastavil chlap s vínama a měly jsme takovou malou degustaci. No moc mi to chutnalo!! Hlavně Moscato a Fragolino. Pak jsme už šly jen nakupovat. Stavily jsme se v jednom obchodě, kde si Ruska koupila takový vzorovaný delší sako a já nějakou mikinu na doma, abych tu nemrzla. A je fakt super J Pak jsme ještě hodně chodily po obchodech s kabelkama. Nakonec si Ruska koupila i kabelku Michael Kors, takovou měnší, ale fakt moc krásnou a ještě jí zlevnili na 45 euro. Slovenka si pak koupila takovou tu velkou šálu. Ještě jsme se stavily v samoobsluze, kde měli speciální nabídku, 3 flašky vína na 5 euro. Tak jsme každá odcházela se dvěma (někdo i se třema) flaškama. Pak už jsme se jen vydaly na autobusové nádraží, kde jsme chvíly čekaly a začínala být docela zima. V tu chvíli mi přišla vhod moje nová mikina. 

V buse jsem se ještě domluvila s jedním klukem, že zajdeme na kafe a že se sejdeme v 21:30. Já jsem přijela do Rimini asi v 20:15, ale než jsem došla domů, udělala si něco k jídlu a umyla se, tak už bylo asi 21:15 a já vůbec nestíhala. Naštěstí i on byl na tom asi podobně, tak jsme to přesunuli na 22. Nestíhala jsem ani to, protože jsem si začala hrát s Balooem. Ale Cristiano přišel ještě později. Jediný, co ho omlouvá je, že nebydlí v Rimini a prý byla nějaká špatná doprava. No každopádně v centru bylo neskutečně moc lidí, tak jsme si dali jen jeden drink a přesunuli jsme se. Možná se něco slavilo, hudba hrála mega na hlas a nedalo se ani hnout, natož třeba povídat si, protože jsme se skrz tu muziku moc neslyšeli.

Jelikož jsem ještě nebyla u moře, vydali jsme se tam, kde jsme si docela hezky povídali. Pak jsme dostali hlad, tak jsme zajeli do Bounty. Ano znovu tam. Myslím, že číšník Antonio si mě už pamatuje. Dala jsem si piadinu, Cri si dal hamburger a pak jsme si ještě chvíli v autě pouštěli písničky. Tak jsem pouštěla i český a vypadalo to, že se mu docela líbí. I když si nejdřív myslela, že je to zpívaný rusky…

Jo btw. Má bílou Audinu… Pak mě odvezl domů, to už bylo asi 5 ráno, tak jsem jen zalehla a těšila se na neděli…