7.10.2015

Dneska klasickej den v laborce s Italama. Měla jsem přijít na 9:30 a jen jsem koukala, jak se co dělá, abych se seznámila s laboratoří. Oni si tu asi myslí, že my v Praze laborky nemáme J) Ale nic jsem nenamítala, protože aspoň tam nemusím být celý den, ale třeba jen 2-3 hoďky.

Už dříve mi přes couchsurfing napsal jeden Slovák, Kuba, který tu žije v San Marinu. Na dnešek jsme se domluvili, že za mnou přijede. Těšila jsem se na změnu protože všude jsou tu logicky jen Italové…

Chvíli trvalo, než jsme se u Arca našli, ale nakonec se zadařilo. Moc jsme nevěděli kam jít, ale jelikož bylo hezký počasí a docela teplo, vyrazili jsme k moři. Na tomhle místě jsem ještě nebyla a bylo to tam fakt krásný. Škoda, že už to není na koupání. Chvíli jsme povídali, udělali nějaký fotky a pak si dali ještě pizzu, protože jsme začínali mít oba hlad. Pak, ani nevím jak, jsme se rozhodli, že pojedeme do toho obchodního centra Le Befane. Je fakt, že jsem říkala, že bych se na zimu chtěla poohlídnout po nějakých botách, tak možná proto. Kuba mě vzal do nějakýho obchodu, kde je nemají tak drahé. Ale ještě tam asi neměli úplně zimní kolekci. Ale i tak bych si tam vybrala J) Pak jsme se ještě stavili do velkýho Conadu, což je něco jako Tesco. A tam jsem si teda nakoupila! Našla jsem tam dokonce i cous cous, tak jsem byla šťastná. Cenově je to teda dražší, což mě tu dohání k šílenství. Lepší je nepřepočítávat…. Ještě jsem tam našla kilovku kondiciionéru na vlasy a nebyla ani drahá. Asi za 3 éčka. Tak tu sem tam nemohla nechat… Koupila jsem i ananas, banány, jablka, rajčata, mozzarelly, maso, ovesné vločky…. Přece jenom, kdybych pořád měla jíst pizzu a pastu, tak se asi zblázním.

Pak jsme se ještě stavili na zmrzlinu. Dala jsem si klasicky bacio a čokoládu. Měla tam být i nutela, ale na tu asi paní zapomněla. I tak to ale bylo mega dobrý.

Pak už jsme jen jeli domů, byla jsem ověšená conadskými taškami a Kuba mi ještě věnoval flašku vody. Piju tady totiž normálně tu z kohoutku. On pracuje v nějaké firmě, která sleduje obsah vody v San Marinu a okolí a varoval mě před bakteriema, které v ní jsou. Stejně ji piju…

6.10.2015

Ráno jsem se tak nějak probrala, udělala ze sebe člověka a vyrazila do laborky. Samozřejmě jsem nestíhala, ale nějakou záhadou jsem přišla docela včas. Andrea ještě něco řešil, tak jsem stejně čekala asi 15 min. Pak mě vzal do laborky. Mým dnešním úkolem bylo sledovat ostatní holky, jak pracují, abych se postupně seznámila s laboratoří. Nejdřív jsem tak stála uprostřed a pořádně nevěděla, co mám dělat. Pak se mě ale ujaly ty dvě diplomantky, který jsou vážně moc hodný a milý. Vzaly mě k autoklávu, abychom vysterilizovaly nářadí. Potom jsme ještě dělaly spektrofotometrii a Agnesi se mi snažila vysvětlit co znamenají ty tabulky. No snad jsem něco trochu pochopila. Holky pak šly na oběd a já ještě chvíli zůstala s Letízií. Dovyplnily jsme ještě nějaké dokumenty a potom mi vysvětlila, jak se kultivují buňky, na kterých budu pracovat. Jak se připravuje médium, aby mohly růst a vše. To totiž budeme dělat zítra. Pak mi ještě udělala fotokopie těch postupů, abych je taky měla, což mi přijde úplně super.

No a pak naštěstí, jak jsem doufala, mě propustila domů. Jsem i nějaká nachcíplá, tak mi nebylo úplně dobře, a tohle mi přišlo vhod. Doma jsem zalehla na hoďku, pak jsem měla sraz s kuchařem Danillem.

Měla jsem klasicky zpoždění, ale on tam už byl. Vypadal docela v pohodě, takovej normální milej kluk. Vzal mě kousek k moři, do jedný kavárny. Nejdřív jsem si dala čaj s mátou a on nějakej dezert s bílou čokoládou a kávou, ten byl moc dobrej! No a tím mi udělal samozřejmě chutě, tak jsem si ještě objednala čokoládu s banánem. K tomu nám ještě přinesli nějaký dezertíky. No docela jsem se i najedla. Bylo to fajn odpoledne, i když jsem se necítila úplně fit. Pak mě Danillo odvezl domů a slíbil, že mě naučí uvařit nějaké italské jídlo, tak jsem zvědavá J

5.10.2015

Dneska byl první den mojí školy. Už včera jsem radši napsala profesorovi, jestli si mám vzít s sebou nějaké věci. Napsal že rozhodně ne, že se jenom seznámíme. Měla jsem přijít v 10. Jelikož mi ještě v Ufficio internazionale nedali ve čtvrtek studentskou kartičku, stavila jsem se ještě před tím tam. V deset jsem teda naklusala na Corso d´Augusto 237 – Dipartamento di qualitá della vitá. Bylo to ve třetím patře. Chvíli mi trvalo, než jsem to našla a jelikož nešel výtah, vyběhla jsem ty schody, takže jsem pak před kanceláří Andrea Tarozzi musela ještě chvíli čekat, abych se vydýchala a nebyla tak uřícená. No stejně jsem byla. Dvěře byly skleněné a tak mě hned zahlídla mladá holka a později jsem viděla i profesora. Seznámili jsme se. Ta dívka je jeho doktorandka Letizia, která je neskutečně milá a hodná. A Andrea byl taky moc fajn. Dokonce mi nabídl, že můžeme někdy jet do Bologni, že mi ukáže campusy, muzea a tak. Tak jsem zvědavá. Nejdřív mi Letizia ukázala všechny laborky, přístroje, zkrátka kde co je. Při té příležitosti jsem se ještě seznámila se dvěma Italkama, které pracují na svých diplomkách, jsou tedy stejně staré jako já. Vypadaly docela fajn. Pak jsme se s Letízií vrátily. Andrea měl ještě práci, tak nás poslal vyřešit zásady bezpečnosti, podepsat papíry. Tam jsem se seznámila s technikem Simonem a později i Paolem. Pak už jen zbývalo pokecat s profesorem, který mi vysvětlil co budu dělat, řešili jsme ještě nějaké dokumenty. Potom mi i radil jak ušetřit na jídle J No prostě vracela jsem se celkem nadšená. A hlavně brzo.

Na odpoledne Marco přichystal program, a to výlet do vedlejší vesnice Riccione. Původně jsme měli jet do obchodního centra Le befane, ale nakonec jsme se rozhodli pro Riccione. Prý je tam nějaká slavná ulice. Když jsem ji ale viděla, nebyla tak velká, jak jsem čekala. A hlavně tam byly jen obchody typu Gucci, Prada, … prostě něco jako u nás Pařížská. Pak jsme ještě zašli na chvíli k moři, ale nebylo moc hezký….

Po cestě zpátky jsme se ještě stavili v drogerii, kde jsem se trochu vyřádila a v Conadu na nákup jídla. Marco měl v plánu vařit večeři, tak jsme ještě sjeli pro láhev vína. Protože to co jsem koupila v San Marinu prý nejsou vína. (Ale mně chutnají). Byla jsem zvědavá, co to bude za kuchařský umění. Nakonec jsme měli mozzarellu, rajčata, nějakou zvláštní šunku a rukolu. Ale snaha se oceňuje. Ještě jsem pro ilustraci přidala foto italského odkapávače.

Pak mi ještě napsal Davide, že jeho kamarádka pozítří odjíždí pracovat do Londýna a že dneska bude mít rozlučku. Původně jsem nechtěla jít, ale nakonec jsem šla…Odjížděla jsem z domu už trochu přiopilá, protože jsme vypili tu flašku vína. U Davideho jsem si dala ještě 2 piva a stačilo….Pak už jsem ani moc nevnímala, co italové říkají. Chvíli jsem se bavila s tou kamarádkou a pak jsme dostala mega hlad. Tak mi Davide udělal piadinu, která ale byla docela hnusná. Navíc mi začínalo výt trochu špatně. Ale věděla jsem, že ji musím sníst, abych zahnala ten alkohol. No jedla jsem ji asi 2 hodiny a všichni se smáli, že Davide udělal hnusnou piadinu a že to jim dlouho. Ale když jsem ji snědla, cítila jsem se mnohem líp. Navíc už taky byly asi 2 v noci. Všichni jsme se rozloučili a šli spát. Snad se Kristýně bude v Londýně líbit.

A zapomněla jsem na velké pozitivum dneška. Zítra mám být v laborce až v 11.

3.10.2015

Probudila jsem se asi v půl dvanáctý, venku bylo krásně. Svítilo slunce a bylo teploučko. Konečně!! Chvíli jsem si to užívala a pak jsem si řekla, že musím aspoň ven, dokud je takhle hezky. 

Asi ve 12:30 mi ale napsala Dominika, že se jede do San Marina na výlet. Ona nejela, jelikož byla nemocná a jely jenom jedna Slovena a Ruska. Tak jsem nejdřív nevěděla, jestli se připojit, ale nakonec jsem s nima jela. Klasicky jsem nestíhala, tak mě Marco odvezl na nádraží, ale holky měly taky zpoždění, tak nám autobus ujel. Chvíli taky trvalo, než jsme se s holkama našly, ale hlavně že jsme se našly.

Seznámily jsme se, byly moc sympatický, a jelikož nám další bus jel za hodinu, zašly jsme si koupit ještě něco k jídlu. Mezi sebou jsme mluvily anglicky, což mi připadalo hrozně divný. Mluvit anglicky se Slovenkou, ale ok. Pak jsme se přesunuly znovu na nádraží a vyrazily na cestu.

Když jsme přijížděly do San Marina, nestačily jsme se divit (i když myslím, že už jsem tam jednou byla). Bylo to tam hrozně krásný. Město je na kopci, tak jsme pořád pokračovaly výš a výš, podle mapy, kterou jsme si vzaly. Ještě jsme se zastavily pro kafe a gelato a občas koukly do nějakýho toho obchodu. Měly jich tam docela dost a holky chtěly nakupovat. Výhled shora byl krásnej. A pokaždý, když jsme se znovu podívaly, byl trochu jiný. Prostě nádhera, ale více asi řeknou fotky (až je teda budu mít). V San Marinu taky bydlí jeden kluk, se kterým jsem se seznámila přes Couchsurfing, Slovák, tak jsem mu psala, že tam jedeme, bohužel spal…Po tom co jsme prošly město, jsme se vydaly zpátky. Po cestě nás zastavil chlap s vínama a měly jsme takovou malou degustaci. No moc mi to chutnalo!! Hlavně Moscato a Fragolino. Pak jsme už šly jen nakupovat. Stavily jsme se v jednom obchodě, kde si Ruska koupila takový vzorovaný delší sako a já nějakou mikinu na doma, abych tu nemrzla. A je fakt super J Pak jsme ještě hodně chodily po obchodech s kabelkama. Nakonec si Ruska koupila i kabelku Michael Kors, takovou měnší, ale fakt moc krásnou a ještě jí zlevnili na 45 euro. Slovenka si pak koupila takovou tu velkou šálu. Ještě jsme se stavily v samoobsluze, kde měli speciální nabídku, 3 flašky vína na 5 euro. Tak jsme každá odcházela se dvěma (někdo i se třema) flaškama. Pak už jsme se jen vydaly na autobusové nádraží, kde jsme chvíly čekaly a začínala být docela zima. V tu chvíli mi přišla vhod moje nová mikina. 

V buse jsem se ještě domluvila s jedním klukem, že zajdeme na kafe a že se sejdeme v 21:30. Já jsem přijela do Rimini asi v 20:15, ale než jsem došla domů, udělala si něco k jídlu a umyla se, tak už bylo asi 21:15 a já vůbec nestíhala. Naštěstí i on byl na tom asi podobně, tak jsme to přesunuli na 22. Nestíhala jsem ani to, protože jsem si začala hrát s Balooem. Ale Cristiano přišel ještě později. Jediný, co ho omlouvá je, že nebydlí v Rimini a prý byla nějaká špatná doprava. No každopádně v centru bylo neskutečně moc lidí, tak jsme si dali jen jeden drink a přesunuli jsme se. Možná se něco slavilo, hudba hrála mega na hlas a nedalo se ani hnout, natož třeba povídat si, protože jsme se skrz tu muziku moc neslyšeli.

Jelikož jsem ještě nebyla u moře, vydali jsme se tam, kde jsme si docela hezky povídali. Pak jsme dostali hlad, tak jsme zajeli do Bounty. Ano znovu tam. Myslím, že číšník Antonio si mě už pamatuje. Dala jsem si piadinu, Cri si dal hamburger a pak jsme si ještě chvíli v autě pouštěli písničky. Tak jsem pouštěla i český a vypadalo to, že se mu docela líbí. I když si nejdřív myslela, že je to zpívaný rusky…

Jo btw. Má bílou Audinu… Pak mě odvezl domů, to už bylo asi 5 ráno, tak jsem jen zalehla a těšila se na neděli…

2.10.2015

Tak dneska zatím nejhorší zážitek. Celý den jsem vylehávala (to by nebylo tak špatný). Večer v půl osmý byl domluven meeting erasmáků a že se půjde na sushi. Nejdřív jsem nevěděla, jestli jít, protože je vlastně ještě vůbec neznám, ale nakonec sem se přemohla a vyrazila. Sraz byl u Arch Romana na konci Piazza Tremartini. Tak jsem si myslela, že se jedná o Arco d´Augusto. Chvíli jsem čekala, pak začlo neskutečně pršet. Ale uběhlo asi 10 minu a nikde nikdo. Tak jsem vyrazila na to náměstí, tam taky nikdo…Vrátila jsem se zpátky k oblouku, kde jsem ještě chvíli čekala, ale pořád nic. Mezitím jsem samozřejmě napsala Domče, která to organizovala. A on že je u Arc Romana, ale nikdo tam není. Tak jsem odepsala, že za ní přijdu. Když jsem se těsně před domem teda otočila zpátky a došla znovu (asi po třetí) k Arco d´Augusto, napsala jsem jí, že tam jsem. A ona, že taky, ale nikdo tam nebyl. No prostě abych to zkrátila hodinu jsem kroužila v dešti pořád tam a zpátky a nakonec jsem šla domů, kde Marco zatopil. Tak aspoň nějaké pozitivum J

1.10.2015

Dneska jsem se probudila asi v 10 a vůbec se mi nechtělo vylézt z postele, protože to bylo nejtepplejší místo v pokoji. Tak jsem se v ní nasnídala i namalovala. A nejradši bych v ní zůstala celý den. Venku je mega hnusně, zima a prší….Ale musela jsem dojít do Ufficio internazionale, kde jsem se zaregistrovala, dostala jsem welcome kit, ale kartu, která se mi bude potom hodit na campusu mi dají nejspíš až zítra. Teda doufám. Doprovodil mě tam i Marco, který rozhodl, že jelikož prší, pojedeme autem, takže super. Potom jsme měli domluvenou schůzku s majitelkou bytu, Marou, která mi byla velmi sympatická a půjčila mi teplou deku a hlavně peřinu, tak uvidíme, snad už mi dneska v noci nebude klendra. Poté Marco navrhl, že bychom mohli jet do nákupního centra, to jsem samozřejmě neodmítla!!! Dali jsme si tam nějakej malej wrap, jakože na oběd a vyrazili do obchodů. Marco si koupil takovou šílenou zelenou mikinu (která se mi vůbec nelíbí). Ale byla zlevněná z 30 na 10 éček, takže neber to! Já si koupila akorát přenosnou nabíječku na telefon, protože se mi pořád vybíjí a hlavně v těch nejmíň vhodných chvílích. Pak jsme ještě oba chvíli hledali mikinu pro mě, aby mi doma nebyla zima, ale nakonec jsme to vzdali, protože nás oba bolela hlava, krk a máme rýmičku. Přijeli jsme domů, uvařila jsem čaj a ustlala si novou postel. Už se do ní úplně těším. Marco mi pak půjčil zatím svoji mikinu, která je moc hezká, ale bylo trochu obtížný se do ní navlíknout, má šikmej zip….

Pak jsem si dala sraz s jednou Slovenkou, Dominikou, která je tu taky na Erasmu. Sraz jsme měly na Piazza Cavour, kam jsem samozřejmě přišla pozdě. Ale Domča byla moc fajn, všechno mi ukázala, vzala mě do studentského baru (kde už jí všichni znali) a původně jsme si chtěly dát kafe. Nakonec jsme skončily u pivka jako správná Češka a Slovenka. Jelikož v baru byla známá firma, dostaly jsme zdarma piadinu. Což je vlastně taková tortilla, ve které byla šunka a sýr. Je to vlastně to stejný, co mi vařil Vito! Pokecaly jsme, vyprávěla mi o různých lidech a o všem. A taky znala Pierpaola!! No bylo to moc fajn, ráda jsem slyšela skoro rodný jazyk. Pak jsme se kolem půl deváté rozloučily a já vyrazila domů.

Nejsem zastánce aplikací typu Tinder, ale protože tu ještě moc lidí neznám a s Erasmákama asi moc do kontaktu nepřijdu (navíc Domča říkala, že to není tak, že by byli jedna velká rodina), tady v Itálii ji používám. Seznámila jsem se tam s Davidem, který mě pozval na dnešní Festa delle cantinette. Vůbec jsem nevěděla co to je a navíc už jsem šla domů. Bylo asi devět. Tak jsem si původně myslela, že nepůjdu….Doma jsme se chvíli dívali na televizi, Baloo se konečně nechal hladit (není moc důvěřivý). Pak jsem si udělala večeři, těstoviny se zeleninou. Jen jsem to smíchala a přidala trochu olivovýho oleje. Za to se mi Marco teda mega vysmál, ale mně to chutná…

Nakonec jsme se teda s Davidem domluvili, že na tu festu půjdu. Dali jsme si sraz u Arco d´Augusto, ale až v 22:30, což jsem si říkala, že je mega pozdě a z bytu se mi vůbec nechtělo…Ale šla jsem…Po cestě se mi ještě na whatsapp ozval profesor, takže super. 

Dorazila jsem k oblouku, chvíli čekala, ani sem pořádně nevěděla, jestli toho Davideho poznám. No naštěstí poznal on mě, asi taky proto, že jsem byla jedinej člověk, kterej tam stál. Vyrazili jsme teda na tu festu a později jsem se dozvěděla, že to znamená, že je otevřená každá hospoda, jedna vedle druhý a chodí se z jednoho lokálu do vedlejšího. No už z odpoledne s Domčou jsem měla dvě piva, tak jsem si na festě dala ještě další 3 a panáka. No, tak je asi jasný, jak jsem dopadla. Ale nezvracela jsem. Bylo to fajn, poznala jsem zase nový lidi. I nějaký holky konečně, i když si teda vůbec nepamatuju jména. Vím, že jedna byla Rumunka a pracuje v mekáči v tom obchodním centru, kde jsme dneska byli s Marcem.

Abych to shrnula, další fajn den, kdy jsem poznala plno nových lidí. Ještě jsem zapomněla na Marcovu kámošku, kterou jsme potkali v tom obchoďáku, která byla v 9. měsíci, těsně před porodem, ale vykračovala si tam. Prý chtěla přivolat ten porod…Tak snad se povedlo… Aby všechno nebylo tak růžový, tak jsem taky chytla rýmu a nemůžu vůbec mluvit….

30.9.2015

Dneska jsem byla už od pěti vzhůru, nemohla jsem se dočkat stěhování. Dopoledne jsem si zacvičila, stáhla písničky a potřebné věci, protože v novém bytě nebude chvíli internet. A pak čekala, než se ozve Marco, aby mě vyzvednul a pomohl mi s věcma. Přijel ve tři, což bylo tak akorát. Nalodila jsem se a vyrazili jsme do nového bytu.

Trochu jsme to tu přestěhovali a já si začala pomalu vybalovat věci. Pak jsme šli udělat klíče, abych se sem taky mohla dostat. A dál nakupovat do Conadu. Tam jsme se dohodli, že dneska budeme večeřet společně a že uvaříme maso se zeleninou. Pak jsme zašli ještě do zverimexu, abychom pro kocoura Baloo koupili nový záchod, písek a jídlo.

Marco mi pak ještě dal teplejší deku na spaní, protože jsem mu říkala, že jsem docela zimomřivá. No stejně nevím, jestli bude stačit. A pak mi ještě poskytl na půjčení hifi věž i s reprákama, tak se těším až to tady rozbalím J

Potom jsem si vybalila všechny věci, dali jsme kafe a já restila na posteli.

Pak jsme se pustili do vaření. Předvedla jsem své kuchařské umění a opláchla a nakrájela zeleninu, Marco udělal maso a ještě jsme si k tomu vzali chleba. Večeře mi moc chutnala, a tím, že jsme ji doplnili ještě o pivko, se posunula o level výš. Zastavili se tu také Marcovi kamarádi, kteří se právě vrátili z Ibizy, Giorgia a Mattia. Dnešní večer jsem strávila v poklidu, ani jsem nešla do města. Dívali jsme se na TV. Dávali asi něco jako Pečený sněhulák v ČR a poté italskou kriminálku, která byla ale docela hustá. Bohužel jsem pak začala usínat…Marco měl jít v 22:30 do práce, ale už od odpoledne říkal, že ho hrozně bolí průdušky, pak začal i smrkat a když odcházel, nejspíš na něj šla už horečka. Jelikož jsem se zásobila léky, dala jsem mu několik pilulek a on mohl v klidu odejít. Tak snad mu to pomůže. Dobrou.