5.10.2015

Dneska byl první den mojí školy. Už včera jsem radši napsala profesorovi, jestli si mám vzít s sebou nějaké věci. Napsal že rozhodně ne, že se jenom seznámíme. Měla jsem přijít v 10. Jelikož mi ještě v Ufficio internazionale nedali ve čtvrtek studentskou kartičku, stavila jsem se ještě před tím tam. V deset jsem teda naklusala na Corso d´Augusto 237 – Dipartamento di qualitá della vitá. Bylo to ve třetím patře. Chvíli mi trvalo, než jsem to našla a jelikož nešel výtah, vyběhla jsem ty schody, takže jsem pak před kanceláří Andrea Tarozzi musela ještě chvíli čekat, abych se vydýchala a nebyla tak uřícená. No stejně jsem byla. Dvěře byly skleněné a tak mě hned zahlídla mladá holka a později jsem viděla i profesora. Seznámili jsme se. Ta dívka je jeho doktorandka Letizia, která je neskutečně milá a hodná. A Andrea byl taky moc fajn. Dokonce mi nabídl, že můžeme někdy jet do Bologni, že mi ukáže campusy, muzea a tak. Tak jsem zvědavá. Nejdřív mi Letizia ukázala všechny laborky, přístroje, zkrátka kde co je. Při té příležitosti jsem se ještě seznámila se dvěma Italkama, které pracují na svých diplomkách, jsou tedy stejně staré jako já. Vypadaly docela fajn. Pak jsme se s Letízií vrátily. Andrea měl ještě práci, tak nás poslal vyřešit zásady bezpečnosti, podepsat papíry. Tam jsem se seznámila s technikem Simonem a později i Paolem. Pak už jen zbývalo pokecat s profesorem, který mi vysvětlil co budu dělat, řešili jsme ještě nějaké dokumenty. Potom mi i radil jak ušetřit na jídle J No prostě vracela jsem se celkem nadšená. A hlavně brzo.

Na odpoledne Marco přichystal program, a to výlet do vedlejší vesnice Riccione. Původně jsme měli jet do obchodního centra Le befane, ale nakonec jsme se rozhodli pro Riccione. Prý je tam nějaká slavná ulice. Když jsem ji ale viděla, nebyla tak velká, jak jsem čekala. A hlavně tam byly jen obchody typu Gucci, Prada, … prostě něco jako u nás Pařížská. Pak jsme ještě zašli na chvíli k moři, ale nebylo moc hezký….

Po cestě zpátky jsme se ještě stavili v drogerii, kde jsem se trochu vyřádila a v Conadu na nákup jídla. Marco měl v plánu vařit večeři, tak jsme ještě sjeli pro láhev vína. Protože to co jsem koupila v San Marinu prý nejsou vína. (Ale mně chutnají). Byla jsem zvědavá, co to bude za kuchařský umění. Nakonec jsme měli mozzarellu, rajčata, nějakou zvláštní šunku a rukolu. Ale snaha se oceňuje. Ještě jsem pro ilustraci přidala foto italského odkapávače.

Pak mi ještě napsal Davide, že jeho kamarádka pozítří odjíždí pracovat do Londýna a že dneska bude mít rozlučku. Původně jsem nechtěla jít, ale nakonec jsem šla…Odjížděla jsem z domu už trochu přiopilá, protože jsme vypili tu flašku vína. U Davideho jsem si dala ještě 2 piva a stačilo….Pak už jsem ani moc nevnímala, co italové říkají. Chvíli jsem se bavila s tou kamarádkou a pak jsme dostala mega hlad. Tak mi Davide udělal piadinu, která ale byla docela hnusná. Navíc mi začínalo výt trochu špatně. Ale věděla jsem, že ji musím sníst, abych zahnala ten alkohol. No jedla jsem ji asi 2 hodiny a všichni se smáli, že Davide udělal hnusnou piadinu a že to jim dlouho. Ale když jsem ji snědla, cítila jsem se mnohem líp. Navíc už taky byly asi 2 v noci. Všichni jsme se rozloučili a šli spát. Snad se Kristýně bude v Londýně líbit.

A zapomněla jsem na velké pozitivum dneška. Zítra mám být v laborce až v 11.